Myslím si, že skutečný význam a přínos těchto zjevení na běh světa se pozná až po letech, až tato naše doba bude minulostí. A také samozřejmě v nebi, kdy vše co je skryto, bude zjeveno. Pokusím se popsat, jaký význam mají zjevení pro mě a co mě nejvíce zaujalo. Následující řádky jsou tedy výsledkem mého rozjímání nad poselstvími Neposkvrněné.
 
Přemýšlel jsem nad prvním dnem zjevení. Začátek těchto milostí je opravdu pozoruhodný - děti si hrají na louce uprostřed lesa a najednou slyší podivné zvuky. Utečou do seníku, ale zvuky jsou stále silnější až nabírají hrozivé intenzity. Děti mají strach, modlí se. Ivetku napadne modlitba „Maria, Matko naše, skryj nás pod svůj plášť!“ a hned se jí také modlí. Děti prožívají své obrácení a dávají si předsevzetí. Potom přichází světlo a zjevuje se Panna Maria. Ta děti i doprovází celou cestu domů až do vesnice.
Myslím, že takto nám mělo být zjeveno, že Maria je ta, která přichází jako naše Ochránkyně. Pokud ji o to požádáme, Ona vždycky přijde a ochrání nás v jakékoliv situaci. Vkládá nám do úst modlitbu, kterou se máme k Ní obracet v nebezpečí: „Maria, Matko naše, skryj nás pod svůj plášť!“, protože Ivetku jistě tato modlitba nenapadla náhodou, ale byla inspirována Duchem Svatým. Viděl jsem jednou jeden obraz či ikonu, na které jsem pochopil, že plášť Mariin, to jsou milosti Boží, které Ona rozděluje. (doporučuji si přečíst svědectví z Hirošimy v dodatcích na konci tohoto textu)

Materialismus – nemoc naší doby
Mariino první poselství  je velmi vážné: „Nemôžem sa pozerať na hriechy Slovenska. Moje deti majú príliš veľa všetkého, a preto si nectia môjho Syna, ani mňa. Môj Syn zošle na Slovensko pohromu. Ale ak sa ľudia obrátia a začnú sa vrúcne modliť, bude sa pohroma odďaľovať.“
Jinými slovy Maria říká: „vaše hříchy jsou velmi vážné, nectíte si Mého Syna ani Mně“ a hned ukazuje na příčinu: „máte všeho příliš mnoho“. To je velmi zajímavé. Dnes na všech stranách slyším, jak si lidé naříkají, že nemají to a ono. Dnešní člověk je dokonce vychováván k neustálé nespokojenosti s tím, co má. Dnešní člověk chce stále víc a víc. Většinu času prožije tím, že shání ty věci (nebo na ně vydělává) a zbytek času vymýšlí, co mu ještě chybí. A ty poslední chvilky života prožije před televizí, která ho bombarduje reklamou a náležitě vysvětluje, jaké věci mu ke štěstí ještě chybí. A tu přichází Maria, která je vpravdě Královna nebe a země, sedne si na prostou dřevěnou lavečku, aby nám přišla říci: „moje děti, nemohu se dívat na vaše hříchy, máte všeho příliš mnoho“ (11. 11. 1990), „Není podstatné, abyste měli plné stoly...“ (Vánoce 1990), „Lidé ...kvůli hmotě jsou ochotni i zabíjet.“ (18. 11. 1990) Maria upozorňuje, že lidé propadli materialismu, že jim v životě jde více o to mít, než být: „Jste tak srdcem prázdní a vaše životy jsou nenaplněné.“ (6. 12. 1992)

Varování před nebezpečím
A nejen to, upozorňuje, že v důsledku těchto hříchů může přijít pohroma. Výslovně sice mluví o Slovensku, ale tento princip je všude stejný (u nás v Česku máme ještě v živé paměti povodně v Čechách i na Moravě). Jde o princip „hřích - následek“, o tomto dnes není moderní mluvit. Ale že to není moderní ještě neznamená, že tento princip již nefunguje. Když se Ivetka ptala na jednoho hluchoněmého chlapce a prosila o uzdravení, Maria jí řekla, že jeho otec uhodil svoji matku a to je, jakoby napůl uhodil i svoji duchovní Matku, a že tato vina se mu neodpustí. (2. 10. 1990) Řekla také: „Příčinou každé nemoci je hřích.“ (2. 12. 1990)
Ale Neposkvrněná Čistota nepřišla své děti strašit. Přišla naopak proto, aby své děti co nejvíce chránila před důsledky hříchů: „Když budete, děti moje, očekávat katastrofu, tak ona přijde. Ale když se tomu vzepřete, odhodláte se a úplně se odevzdáte do Boží náruče a budete se modlit »staň se vůle Boží«, tak vás neštěstí mine, protože Já přijdu v pravý čas.“ (20. 1. 1991) Znovu tady Maria připomíná svoji úlohu Ochránkyně svých dětí. Tedy Neposkvrněná Čistota nepřišla odsuzovat, ale zachraňovat. Přišla upozornit, že z pohledu Božího není svět v pořádku. A ještě na něco přišla upozornit - na co se také dnes často zapomíná. Jde o existenci ďábla - superinteligentní a velmi mocné bytosti, která lidi nenávidí a které jde jen o zkázu každého člověka. 8. září Maria řekla: „Jsem velmi smutná z toho, že satan má svět už mnoho let v rukou.“ A jedno z jeho největších vítězství je to, že lidé už nevěří v jeho existenci. Další připomenutí se týká staré pravdy víry o existenci pekla (to dnes také není „moderní“): 24. 2. 1991 se Ivetka ptá, proč Panna Maria byla minulé zjevení celá v černém oblečení. Maria odpověděla, že v Perském Zálivu, kde je válka, jdou skoro všechny duše do zatracení a Ona slyší jejich strašné výkřiky bolesti. Tato věta přímo mrazí.
Jako pravá matka ale ten samý den také řekla: „Někteří lidé si Pána Boha představují jako soudce, ale tak to není, protože On  je dobrý a milosrdný Otec nebe i země.“

Neposkvrněná Čistota však nepřišla jen upozorňovat na to, co je zlé. Přišla nám ukázat cestu pro naši dobu. A to je myslím to nejdůležitější. „Tentonárod není ochotný se obětovat tak, jako se za tento národ obětoval Ježíš. Ježíš učil, že se máme navzájem milovat a že si máme všichni všechno odpouštět.“ (18. 10. 1990)

Modlitba a půst
„Pro uzdravení z tělesné  i duševní nemoci je třeba se denně modlit celý svatý růženec (radostný, bolestný i slavný), postit se ve středu a pátek a pít vodu z pramene na hoře.“ (2. 12. 1990) Toto velmi koresponduje s tím, co říká Královna Míru v Medžugorje. Matka Boží znovu a znovu doporučuje růženec, tento řetěz, kterým bude spoután sám satan: „Kdo se modlí růženec, vyprošuje si zároveň všechny potřebné milosti.“ (23. 12.1990) Maria ukazuje modlitbu jako mocnou zbraň: „Ani  nevíte, jak potřebuji vaše modlitby a posty na obrácení ztracených! Prosím, pomozte mi!“ (4. 7. 1993) „Budu se za vás modlit, moje drahé děti, ale jen moje modlitby nestačí,  musí k nim být i vaše.“ (9. 6. 1991) A ukazuje nám svoji úzkost Matky: „Prosím vás, modlete se... Ani nevíte, jak velmi vám to pomůže. Máte tak málo  času!“ (8. 11. 1992)

Pokání
Maria prosí své děti především o to, aby změnily svůj život: „Děti  moje, prosím vás o pokání." (17. 2. 1991) „Děti  moje, nehřešte, ani nevíte, jak si tím škodíte.“ (4. 8. 1991) „Žijte moje poselství.“ (3. 11. 1991) Znovu ta úzkost o své děti, které jsou v nebezpečí: „Jménem  Nejsvětějšího Boha Vás prosím - změňte svůj život! Svůj starý život vložte do mého Srdce a učte se od mého Syna žít věčně. Jste hluboko v mém Srdci a mých modlitbách...“ (5. 9. 1993) Nastiňuje program našeho života:„Prosím  vás, staňte se živým Evangeliem.“ (5. 6. 1994) Ukazuje cestu zasvěcení Marii: „Miluji vás takové, jací jste. Každý můj syn a dcera kéž mi řekne: »Matko - a teď chci žít jinak. Chci jít k Otci a úplně Ti důvěřuji, že mě k Němu  dovedeš.«“ (7. 8. 1994) Stále ukazuje na Boha: „Přijměte do svého života Boha jako dobrého Otce, který vás miluje a záleží Mu na vás.“ (4. 9. 1994) Nejsvětější Panna přišla z nebe proto, aby nás probudila: „Takto jsem to chtěla, aby vásto probudilo ze snu prázdnoty. Aby jste pochopili, že potřebujete  obrácení. Pro tuto dobu potřebujete obrácení! Prosím, prosím!“ (6. 8. 1995, poslední zjevení) …necháme svoji Matku prosit zbytečně?

Cesta dítěte Božího
Panna Maria spolu se svatou Terezkou nám ukazuje cestu dítěte: „Ale nechejte se Ježíšem osvobodit. Nedopusťte, aby nepřítel omezoval vaši svobodu za kterou bylo vylito tolik přesvaté Krve Kristovy. Svobodná duše je duše dítěte. Bylo by mi milé, kdybyste se v tento měsíc zvlášť snažili stát se dětmi.“ (5. 12. 1993) „Jestliže se cítíte slabí, všechny svoje slabosti vložte do mého Srdce, a tak se Bůh může přes vás projevit ve své síle.“ (6. 2. 1994) „Zůstaňte tedy jako děti.“ (6. 8. 1995, poslední zjevení)

Vážná doba
Vizionářka Ivetka v Litmanové řekla:
„My nemusíme toho veľa počuť o budúcnosti. Ale vieme, že tie časy budú až také ťažké, že tí, ktorí sa nemodlili, nebudú už mať síl sa modliť. A keď sa nemodlím, tak nemám nádej. A keď som bez nádeje, tak som zúfalý človek.“ (6. 1. 1996) „...myslím, že to každý z nás viac či menej môže vo svojom vnútri cítiť. Môže cítiť taký vnútorný boj, a je možné v tých najmenších situáciách povedať áno, alebo nie. Pôsobenie zla je naozaj silné! Ale Boh na druhej strane nám, prirodzene, chce dať mnoho milostí...“ (7. 6. 1997)

Doba, v které žijeme, je kritická. Myslím, že je možná nejvážnější v celých lidských dějinách. Několik slov Matky Boží to naznačuje: „Oči máte zakalené hříchem. Jsem velmi smutná z toho, že satan má už mnoho let svět v rukou. Ale smutnější jsem z toho, že vám musím říci takovou věc na můj svátek: Boží návštěva je už blízko, a proto - hledejte lásku.“ (8. 9. 1991) Co to znamená „Boží návštěva“? To opravdu nevím, ale nebude to asi nic příjemného. Maria přímo říká:„Doba, v které žijete je velmi vážná.“ (7. 8. 1994) „Přichází doba, která je již tady.“ Co z toho pro nás vyplývá? V této době je životně důležité zasvěcení se Jejímu Neposkvrněnému Srdci: „Zůstaňte v této době v mém Srdci! Protože potřebujete být víc jednoduší a ostražití...“ (6. 8. 1995, poslední zjevení)

Hlavní poselství
Co je hlavním poselstvím? Domnívám se, že hlavní sdělení je ukryto ve jménu, které si Panna Maria v Litmanové sama dala: „Jsem Neposkvrněná Čistota.“ Ona, jako čistá se narodila a čistá zůstala po celý život. Ona nikdy nezhřešila. A přišla připomenout: „Tento  svět je nemocný, protože je naplněný hnusem a nečistotou. Nechtějte myslet jako tento svět. Nechtějte toužit po tom, po čem touží tento svět. Miluji vás. A nesmírně mi záleží na čistotě vašeho srdce.“ (8. 5. 1994) Jde tedy o čistotu našeho srdce.

Ostatně v dubnu roku 1994 Maria sama odpověděla, proč za námi do Litmanové přišla:

„Ptáte se, proč jsem přišla. V tento svatý den vám chci odpovědět:
Přišla jsem proto, abych vám připomenula, že jste byli stvoření pro Lásku. Chci vás naučit žít pro Lásku. Zvu vás do Božího Milosrdenství a chci vám dát kus radosti z Nebe.“ (3. 4. 1994)


Čistota, to je žít pro lásku, žít z Božího milosrdenství, žít ze svaté radosti, kterou svět nemůže ničím zakalit.
Pod slovy žít pro lásku každého asi napadne, že máme lásku dávat. Myslím, že to je samozřejmé, ale je to až na druhém místě. Na prvním místě je lásku přijímat od Boha Otce, skrze Ježíše, skrze Marii. Totiž jen ten kdo lásku dostává, ji může také dávat.
Vejít do Božího Milosrdenství je jednoduché, stačí najít dveře od zpovědnice a otevřít je. Na této cestě je dobrou učitelkou sv. Faustyna Kowalská.
No a pro radost z Nebe je nejlepší vykonat pouť na nějaké Mariánské poutní místo.

Zde se možná nabídne otázka: jak žít čistotu prakticky?

My nejsme bez hříchu, na rozdíl od Panny Marie. Jak tedy mám žít čistotu já, hříšník? Jistě to jde, jinak by to naše Matka po nás nechtěla. K tomuto bych doporučil si přečíst františkánský apokryf v dodatcích na konci tohoto textu. Tam člověk mnohé pochopí.

Může nám pomoci i svědectví vizionářky Ivetky:
Čistota „...je to něco, co proniká člověkem skrz naskrz, co je oproštěno od pouhých zvyků, povrchností. Hodně věcí, které děláme a jeví se jako dobré, mohou ztrácet na své ceně, pokud je člověk nedělá s čistým postojem.“
A dále říká: „A čistota tkví právě v tom, že v pokoře ukážeme svou pravou tvář – tu, která je přijatá a milovaná už samotným Bohem.“ (Více z tohoto rozhovoru lze najít v dodatcích na konci tohoto textu.)

Modlitby

Maria, Matko naše, skryj nás pod svůj plášť!

Neposkvrněná Čistoto, pomož nám udržet čistotu srdce.

Bože, staň se Tvoje Svatá Vůle všude a ve všem, protože v Tobě je ukrytý věčný Pokoj.

Otče dej, abych každého dokázal přijímat jako bratra a sestru. Dej, abych každého přijal v Tvé lásce. Amen.

Bože, odevzdávám Ti celou moji minulost a vkládám do Tebe celou svoji budoucnost. Děkuji Ti za dnešek, který mi dáváš. Raduji se, raduji se, protože jsi stále se mnou a nikdy jsi mne neopustil.

Místo zjevení
je ukryto v lesích na hoře Zvir. Je tam překrásná a trochu divoká příroda – daleko od hluku světa, mezi vrcholky hor je snadné povznášet duši k Bohu.
Litmanová mi přinesla také jeden objev – je to něco, co bych nazval „duch východu“. Toto místo je řeckokatolickou farností a jejich liturgie je prostě strhující. Zpěvy, které doprovází po celou dobu mši sv. jsou velmi pěkné. Prožít tam mši sv. ve východním obřadu je pro mě vždy veliký zážitek. Celý obřad je orientován více na srdce člověka a promlouvá vysokou intenzitou.
Také byl pro mě úžasný zážitek tzv. Akatist – chvalozpěv Panně Marii. Když jsem ho poprvé slyšel, byl jsem uchvácen.
Další pro mě velký objev jsou ikony. Pár jsem jich tam viděl a v izbičce přímo nad lavečkou je také jedna. Tyto „nakreslené modlitby“ mě mnoho daly. Ikony jsou velký poklad, který se na západě možná trochu opomíjí.
Všechny tyto věci mě velice ovlivnily. V Litmanové jsem pochopil mnoho z naší (i Slovanské) historie i tohoto „ducha východu“, a to více srdcem než rozumem.
Potkal jsem tam také občas ukrajinské kněze (Ukrajina odtud není daleko), kteří na mě zapůsobili silou své víry.
Je možné, že by Litmanová mohla pomoci ke sblížení východu se západem, pravoslavných s katolíky.